Celkem často říkám svým zákazníkům: "A co byste řekli, kdyby na vaší zahradě nebyl žádný trávník?"

Reakce jsou zpravidla dosti zděšené. Zahrada bez trávníku, proč?

Uznávám, že ta úvaha se zdá celkem kontroverzní, a já vám chci nabídnout exkurzi do svých úvah, proč mi zahrada bez trávníku dává smysl.

Trávník je velmi obsáhlé téma a nedávám si za cíl v této krátké eseji popsat vše podstatné. Chtěla bych se tentokrát soustředit na spirituální rovinu trávníku.

Jako absolventka oboru zahradní a krajinářská architektura si s trávníkem v zahradách a parcích "lámu" hlavu už dlouho. Pocitově mi na mnoha místech a zahradách nedává smysl, ale neuměla jsem uspokojivě popsat proč. 

Teprve když jsem si v knize Homo Deus (Yuval Noah Harari) přečetla kapitolu "Stručná historie trávníku" pochopila jsem, že trávník je také důležitým socio ekonomickým ukazatelem, vše zapadlo na své místo. 

Pokusím se Vám vysvětlit, proč trávník ve svých zahradách (ne)potřebujete.

Pěstování trávníku je z hlediska přežití nebo ekologie naprosto nesmyslné. Seče se, zalévá se, a přitom neposkytuje potravu ani úrodu. Ale právě proto, že je tak náročný na údržbu a nepřináší praktický užitek, funguje jako statusový symbol.

Udržovaný trávník značí, že máte prostředky, čas a půdu, které si můžete dovolit "plýtvat". Že nejste závislí na každém metru, aby nesl ovoce nebo zeleninu.

Trávník byl původně symbolem bohatství a moci. Šlechtici si mohli dovolit pěstovat plochy bez užitku, jen pro potěchu oka. Udržovaný trávník nebyl praktický, ale právě proto byl luxusní. Čím byl méně "užitečný", tím víc dokazoval, že jeho majitel netrpí nouzí.

Dnes se tato představa hluboce zakořenila i v běžném uvažování. Trávník je normou, výchozím bodem, který málokdo zpochybňuje. Lidé často ani nevědí, proč ho vlastně chtějí. Je to zlozvyk, kulturní dědictví, které si neseme dál, i když doba i naše potřeby se proměnily. Volání po návratu přírody, biodiverzitě a udržitelnosti často končí paradoxně tím, že si do zahrady vysadíme sterilní travní plochu a robotickou sekačku.

V historickém kontextu to byla doména aristokracie. Když měl někdo rozsáhlý trávník, říkal tím: "Já tady nemusím nic pěstovat, já tady odpočívám nebo předvádím své bohatství."

Trávník je možná nejrozšířenějším prvkem soukromých zahrad. Anglický trávník vznikl jako demonstrace moci a bohatství. Byl krásný, ale neplodný, a tím ukazoval, že si jeho majitel může dovolit půdu, která "k ničemu není". Tato logika přežila do dnešní doby, aniž bychom si to uvědomovali.

Dnes se přitom čím dál víc mluví o tom, že zahrada může být místem, které nás vyživuje nejen vizuálně, ale i duševně a ekologicky. Volání po divočině, po návratu hmyzu a přirozenosti, je čím dál silnější. A přesto je trávník pro mnoho lidí stále první volbou. Automatickou, bezmyšlenkovitou.

Možná je čas si přiznat, že zahrada bez trávníku může být stejně krásná, a možná i hlubší..